Můj příběh

Dobrý den, jmenuji se Vít Dvořák, děkuji vám za návštěvu mých stránek a vítám vás na nich. 🙂

Proč jsem to vlastně neudělal už dávno? Tahle otázka mně proběhla myslí hned poté, když jsem se tento blog rozhodl založit. Ke všemu, co se kolem jídla točí, mám totiž odjakživa více než pozitivní vztah. Svět kuchyně mě fascinoval, už když jsem byl malé dítě. Rád třeba vzpomínám, jak jsem se motal kolem pánvičky, když tatínek dělával bramboráky, moje po dlouhá léta nejoblíbenější jídlo. Tahle až magická přitažlivost k plotně mně vydržela až dodnes, kdy už se pomalu chystám do penze. 🙂 Tím spíš se teď ze svého food blogu těším!

foto Tomáš Ježek

Profesí jsem sice vystřídal celou řadu, od manažerské práce u divadla až po novinařinu v tištěných i elektronických médiích, ale gastronomie jsem se dotknul jen letmo při studentských brigádách, za pultem, v restauraci i v cukrárně.

Vařit mě nikdy nikdo neučil. Všechno to přišlo prostě samo, tak nějak samozřejmě, spontánně, bez většího tápání, hned jak jsem odešel od rodičů. Nejvíc mě při tom ale vždycky bavilo vařit pro druhé, pro sebe samotného vlastně ani moc ne. Ta euforie, když se strávníkům trefíte do chuti, když je překvapíte nějakou třeba nečekanou a dobře uvařenou krmí, ta je skutečně k nezaplacení. 🙂

Hlavně staré, mnohdy zděděné a už notně ohmatané kuchařky, ale i ty docela nové počítám doma na stovky, o přeplněných deskách plných vystříhaných a nalepených receptů ani nemluvě. Původních receptů jsem se ale skoro nikdy nedržel. Naopak, vždycky jsem je bral jen jako pouhou inspiraci, jako nasměrování k dobrodružné cestě za prakticky pokaždé aspoň trochu jinou a podle mé vlastní fantazie a momentální nálady vytvořenou finální podobou chystaného jídla.

Hledat nové chutě a jejich rafinované kombinace mě zkrátka vždycky hodně bavilo. Prošel jsem při tom různými obdobími – masovým i zeleninovým, náruživého pečení chleba i sladkých moučníků, fanatického nakládání a zavařování všeho možného i nemožného, zapáleného vyrábění domácích limonád či zmrzlin a jogurtů, odšťavňování i příklonu k veganství. Dnes se snažím držet zlaté střední cesty stravy pestré a vyvážené.

foto Tomáš Ježek

V kuchyni mě odjakživa lákalo zkoušet nové technologie a pomocníky, rád ale i pátrám v talířích našich předků a čím dál víc mě také zajímá vztah jídla a fyzické a duševní kondice. Často listuju v časopisech o jídle, brouzdám po gastro webech, nevyhýbám se ani televizním pořadům o vaření. Rád se toulám po farmářských trzích a nakupuju potraviny v rodinných krámcích prvovýrobců, miluju návštěvy dobrých restaurací i kaváren a čajoven, v zahraničí náruživě ochutnávám vše neznámé, co objevím.

Ctím a obdivuju všechny poctivé a úspěšné profesionály v gastronomii, ale potěší mě i každý amatér, který třeba i obyčejné jídlo přichystá s láskou. Ostatně ani já bych společné chvíle se svými blízkými u plného stolu nevyměnil snad za nic.

S tím vším souvisí slova známého anglického dramatika George Bernarda Shawa, která jsem si vypůjčil do úvodu těchto stránek: “Ze všech lásek nejupřímnější je láska k jídlu.” Ať se vám u mě líbí! 🙂

Webdesign a správa webu od ramino.sk